S nástupem křesťanství a s pádem římské říše začal v Evropě celkový úpadek znalostí o léčení a nástup barbarismu.
Znovuzrození přišlo z arabských zemí s příchodem islámu. V arabském světě kvetla věda, umění, filozofie. Arabové znovu obnovili užívání aromatických látek v lékařství a zdokonalili techniku destilace. Umění alchymie bylo do Evropy přineseno pravděpodobně křižáky, kteří se vraceli za Svaté země.
Podle alchymistů mělo všechno – od zrnka písku a kamenů až po rostliny a lidi – fyzické tělo, duši a ducha. Podle základního principu – rozpouštěj a koaguluj spočívalo vytvoření spagyrické tinktury v rozpuštění fyzického těla a kondenzaci ducha nebo duše. Tato kondenzovaná látka se nazývala kvintesence a měla léčivé účinky. Materiál se znovu a znovu destiloval, aby se odstranily veškeré nečistoty a získala se velmi silná, účiná medicína.
Tehdy vznikl i název esenciální olej. Olej proto, že látka vydestilovaná z rostlin plavala na vodním povrchu podobně jako olej. A esenciální proto, že alchymisté považovali tuto látku za kvintesenci, ducha nebo duši rostliny.
Kvintesence byly základem většiny léků a po celá staletí byly esenciální oleje jediným účinným prostředkem proti epidemiím.
Esenciální oleje však mají s oleji běžně používanými v kuchyni (které jsou lisované ze semen rostlin) jen málo společného. Mastné oleje však slouží jako dobré nosiče a rozpouštědla pro esenciální oleje.
Dalším vhodným rozpouštědlem jsou cukry, sirupy, včetně alkoholu. Možná nejvhodnější je med, který je výborným nosičem pro vnitřní užívání esenciálních olejů. Takto je také hojně užíván v ajurvédské medicíně.